První kapitola část druhá

První kapitola - část druhá

Nečekám ani minutu a rychlým krokem zamířím směr můj pokoj. Nejdříve se, ale musím dostat přes sál plný upírů, jež smutně pozorují každý můj krok. Tety, strýčci, bratři, sestry a přátelé. Zatnu zuby a skloním hlavu, abych se nemusela dívat do jejich tváří. Bolí mě to! Zkurveně to bolí! Dojdu ke schodišti, které bez zadýchání vyběhnu. Pak zamířím osvětlenou chodbou ke svému cíli. Míjím zavřené pokoje svého otce, dvou bratrů a tří sester. Tam na konci chodby se nachází mé vlastní království. Oddělené od ostatních pevnými dvoukřídlými dveřmi, které bez otálení otevřu.

Vejdu dovnitř a během chvilky zády dopadnu na jejich dřevěný povrch, po kterém sjedu až k zemi. O samotě nezůstanu dlouho, jelikož během chvilky na ně kdosi tiše zaklepá. Polknu zrádný vzdech a zavrčím "Táhněte!"

"Přišla jsem ti pomoc, dítě!"

Ozve se za nimi známý hlas, který ještě před okamžikem přesvědčoval mého otce, aby mne pustil k mé vlastní rase. Jak jen se ta černoška jmenovala? Marie? Ano, Marie. Moc se k ní to jméno nehodilo. Vysoká, štíhlá a zatraceně pohledná. Spíše bych jí typovala na Valerii anebo Melisu. Ale, co! Vydechnu a opatrně se postavím. Už jednou mi pomohla, tak možná pomůže i po druhé. Potichoučku otevřu a zadívám se do její tváře. Velké hnědé oči a plné rty zabírající polovinu obličeje. Prostě typické rysy afro americké černošky.

"Jsem ráda, že jsi mi otevřela!" zeširoka se usměje. "Máme málo času a tolik práce!" a lehce mě odstrčí od dveří, aby mohla vstoupit dovnitř. "Jdi se vykoupat! Já ti zatím zabalím věci, které budeš nejvíc potřebovat."

Několik vteřin na ní stále čumím, jako kdybych neuměla do pěti počítat. Probere mě až štiplavé plácnutí po zadečku. Urychleně se otočím a vběhnu do přilehlé moderně vybavené koupelny. Vysvleču zakrvácené šaty, které odhodím do kouta, kde stojí proutěný koš na špinavé prádlo. Rozepnu zip na botách, vystoupím z nich na studenou zem a vykročím ke sprchovému koutu. Během té krátké cesty se zbavím ještě spodního prádla a bílých nadkolenek, které také neunikly krvavé sprše. Zdobily je malé kapičky především tam, kde končila sukně a okraj bot.

Při prvním doteku teplé vody s kůží slastně zavzdychám. Skloním hlavu, uvolním svaly a zadívám se na krev odtékající pryč zamřížovaným žlábkem. Po chvilce tohoto přepychu se pustím do mytí a drhnutí. Jak říkala Marie, nemáme moc času. Sice vůbec netuším, co si na mě přichystala, ale vím, že musím odtud pryč, jinak se určitě zblázním. Poslední projetí prsty přes mokrou záplavu tmavě hnědých vlasů, dopadající v těžkých vlnách až na nahý zadeček a vypnu tekoucí vodu.

Do pokoje vstoupím pouze v ručníku obmotaném kolem svého těla. Druhým ručníkem si suším vlasy. Pozvednu pohled a nevěřícně vyvalím oči. Marie mi připravila převážně klučičí věci, které se v mém šatníku ocitli jen náhodou na doporučení Georga, který tvrdil, že se v mužském světě musím pohybovat oblečená v tom, co se sluší a patří. Tedy v tom, co by si na sebe vzali kluci. A důvod? Prostě není dost dívek a žen, které by se dobrovolně učily bojovým technikám. Sbohem emancipace a boje za práva žen! Upírky si prostě navykly starým dobrým zvykům, kdy žena měla za úkol být krásná a neustále usměvavá.

"Nechápu!" vydechnu, když mi podává stříbrný řetízek, na jehož konci se houpal kámen velikosti hrášku. Usměju se, když měkce modravě zazáří.

"Tento amulet..." zapřede spokojeně Marie. "...ukrývá kouzlo, které uhladí tvé krásné a plné ženské tvary."

"Proč?" hrdelně se zasměju.

"Protože chci, abys vypadala, jako chlapec!"

"Proč proboha?"

"Klan, který tě přijme do svých řad, nesmí pojmout podezření, že jsi plodná samice. Muži jsou takový primitivové, když se jedná o to, co prozradit pouhopouhým ženám. Nejvíce tento názor preferují vlkodlakové, kteří mají dojem, že tak nejlépe uchrání své ženy před nebezpečím."

"Hm... Asi začínám chápat, co tím chceš říct! Kdybych byla žena, tak bych se nedozvěděla nic důležitého."

"Ano, dítě! To, co potřebuješ znát, by ti bylo stále utajeno, kdybys vkročila do tohoto světa, jako žena!"

Pokývám hlavou, převezmu šperk a houpavým krokem dojdu k oválnému zrcadlu. Podívám se na sebe, když zapínám za krkem maličkatou karabinku. Zalapám po dechu a nevěřícně zírám, jak se mé dlouhé vlasy zkracují do módního chlapeckého účesu, odkrývající uši, čelisti a polovinu dlouhého krku. Na prsou pocítím šimrání a pak chlad. Znepokojeně sklopím pohled a zavyju. Kde jsou má prsa, naplňující podprsenku velikosti C? Jen plochá chlapecká hruď s velkými bradavkami. Bojácně se zadívám do svého klína a úlevně vydechnu. Alespoň něco zůstalo z mé ženskosti.

"Neboj se!" zasměje se Marie. "Když náhrdelník sundáš, opět budeš mít svá krásná prsa."

"Je to děsivé!" otočím se k ní čelem. "Nikdy bych neřekla, že mi budou chybět!"

"Pojď, dítě!" natáhne ke mně ruku. "Ještě se musíš obléci!"

Pokorně dojdu k posteli, na níž jsou pohozené obnošené hadry. Černé plandavé kapsáče a oranžové triko velikosti XL s potiskem velkého černého pentagramu. Všechny tyto kousky byly součástí mého šatníku. Kromě jednoho. Posměšně pozvednu obočí a do dvou prstů zachytím černou látku elastických pánských boxerek.

"A tohle je jako co?" poznamenám štítivě.

"To je tvoje spodní prádlo, miláčku!" zašveholí její hlas. "Takové od dnešního dne budeš nosit, abys neprozradila svou pravou totožnost!"

"Do háje! Děláš si srandu, že jo?" zaskučím prosebně.

"Ne, nedělám! Rychle si je obleč, ať můžeme vyrazit!"

S brbláním uposlechnu jejich příkazů. Cítím se dost divně, když se soukám do toho převážně panského kousku osobní garderoby. Není to zas tak zlý, jak jsem se domnívala. Jsou podobné mým oblíbeným kalhotkám s nohavičkami. Udělám několik dřepů a záklonů. Pohodlné. Obleču si zbytek a nazuju černé kanady. Ještě černou koženou bundu a jsem hotová. Marie mi podá velký vojenský pytel, který určitě nebyl součástí mé výbavy. Nepátrám, odkud ho vůbec vzala. Pokud mám být kluk tak se tenhle bágl opravdu hodí. Poslední ohlédnutí po mém království a vyrážíme na cestu, vstříc mému novému dobrodružství. Sakra, jen doufám, že z toho vyváznu se zdravou kůží.