Dost nebezpečné události

Dost nebezpečné události jednoho večera

Druhá část

"Řekl si mi, ať vypadnu!" vrátila jsem se do přítomnosti a pronesla to kruté slovo, které zničilo mé dětské zamilované sny.

"To jsem teda neřekl!" zavrčí a opět natiskne svůj nos na můj. "Na nic takového si nevzpomínám." Prsty zajme mé boky a silně stiskne. "Ale pamatuju si na to probuzení. Chtěl jsem tě sevřít v náručí a znovu tě pomilovat, jenže..." ucuknu, když se mi nad hlavou z ničeho nic objeví dva tesáky. Ten musí být opravdu nasraný, když nedokáže kontrolovat své pudy. "... postel byla prázdná! Hledal jsem tě, jako totální idiot. Nemohl jsem tě najít, jako kdyby ses do země propadla. Jako kdybych si tě jen vysnil."

"Řekl jsi to!" zavrčím a také vycením tesáky. "Chtěla jsem se k tobě přitulit, ale tys mě shodil z postele a zavrčel..." nadechnu se a zařvu z plných plic. "VYPADNI!"

Ztuhl, pak několikrát zamrkal a pustil mé boky. Ustoupil pár kroků vzad, až jsem byla úplně volná a mohla si jít, kam jsem chtěla. Nevěřícně kroutil hlavou ze strany na stranu. Pak se na mě opět podívá a usměje se. V tu chvíli si uvědomím, že vymyslel opět něco, co se mi vůbec nebude líbit. Na nic nečekám, a když otevírá ústa pronášející: " To jsem ještě spal..."

Odrazím se od země, přeskočím ten debilní stůl a letím směr vchodové dveře.

Už jen nepatrný kousek a budu volná. To jsem, ale nepočítala s jeho rychlostí a umanutostí. Zatarasil mi únikovou cestu svým vlastním tělem. Zalapám zděšeně po dechu a opět se otočím čelem vzad. Je opravdu debilní nápad, abych se vracela do uzavřeného prostoru, ale nic jiného mi v tu chvíli prostě nezbývá.

Prosmyknu se kolem barového pultu, vyšvihnu se na stůl, z něhož za zvuku tříštěného skla spadnou skleničky na udupanou zem, a přeskočím na druhý díky bohu prázdný stůl. Lidé na mě zírají, jako na zjevení. Koutkem oka zachytím otce, který si to představení pořádně užívá. Pak můj zrak dopadne na šokovaného Zacha a řehnící se slepici, kterou pojal za družku. Frank za jejich zády kroutí nevěřícně hlavou a něco drmolí pod baňatým nosem. Ještě, že tu triádu neslyším, jinak bych se asi opravdu zbláznila.

"Mám tě!" zavrčí vítězně Angelův hlas, který se z ničeho nic objevil u stolu, na kterém balancuju na jedné noze. Zaječím, udělám čelem vzad a opět přeskočím na stůl, který jsem právě opustila. Bože, pomoc mi! Vyšlu k nebi prosbu, která je mi houby platná. Za mými zády se ozve spokojený smích, který je důkaz toho, že si tuhle honičku pořádně užívá. Parchant jeden zkurvenej!

"Být tebou holka, tak slezu z těch stolů!" poradí mi jeden týpek, co mi podává pomocnou ruku, abych mohla skočit dolů.

"Děkuju, ale zvládnu to sama!" zavrčím a skočím na zem. Nebo bych spíš měla říct pokleknu na zem a vlezu pod ty dubové stoly, na kterých jsem nedobrovolně dělala striptýz. Dá se to vůbec považovat za striptýz, když na sobě nemáte ani nitku? Sakra, proč myslím na takové blbosti. Zadívám se před sebe, urychleně prolezu kolem několika nohou, které mi vůbec nepomáhají, když ani neuhnou z cesty.

"Cítím tě!" zaslechnu vrnivý hlas. "Tentokrát mi už neutečeš!"

"Jdi se bodnout, kreténe!" odpovím dost hlasitě, aby mě bylo slyšet i venku.

Má slova by ho měla urazit, ale on se místo toho rozesmál ještě víc. K dovršení mého naprostého selhání bylo to, že se k jeho smíchu přidali i ostatní. Nenávidím tuhle smečku! Nenávidím toho debila, co si myslí, že je snad King říše vlků! I když to poslední se opravdu dost nebezpečně blíží k pravdě, jelikož vůdce smečky New Yorku má moc i nad ostatními smečkami v ostatních státech celé Ameriky. Do prdele!

"Už nemáš kam utéct!" objeví se přede mnou jeho usměvavá tvář. "Tak pěkně vylez a přiznej porážku, miláčku!"

"To si to radši rozdám s opicí, než bych ti byla po vůli!" odseknu a pozpátku vlezu na maličkatý taneční parket. Když jsem venku, rychlostí blesku se postavím na nohy, otočím se a dám se do klusu. Neuběhnu ani metr, když na mé tělo dopadne to jeho. Skácíme se k zemi, která je smradlavá a pocákaná něčím nevábným. Fuj! To je, ale hnus!

"Cos říkala o té opici?" zavrní mi u ucha. "Dovolil jsem ti to snad? Ne! A taky nikdy nečekej, že bych ti to vůbec někdy dovolil."

"Slez ze mě ty, hovado!" zavrčím a vycením tesáky.

"Neboj, slezu, ale nejdřív si vezmu svou odměnu!"

"Odměnu?" pronesu nechápavě.

"Ano, O D M Ě N U!" hláskuje mi do uchu srozumitelně.

"Co tím do psí prdele myslíš?"

Neodpovídá, což pro mě neznamená nic dobrého. Ztuhnu, když na zadku pocítím jeho šátravé prsty. Co mi chce kurva udělat? Nemyslí si snad, že...

"Vystrč prdelku, miláčku!" zavrní mi do ucha.

"Jestli uděláš to, co si myslím, že chceš udělat tak..."

Nestačím doříct svou hrozbu, jelikož už je nacpaný celý ve mně. Ztuhnu a několikrát zalapám po dechu. Kurva drát! On mě šuká uprostřed přeplného baru! To si snad dělá prdel! Zavrčím, když začne přirážet. Nebudu sténat! Nebudu sténat! Jen, ať se ten kretén přesvědčí na vlastní kůži, že už ho nechci. Že už mě nedokáže vzrušit.

"Tak je to správně, miláčku!" zašeptá chraplavě do mého ucha. "Jen pěkně drž, jako správně vychovaná samice!"

"Co ty..." natočím tvář a snažím se po něm ohnat svými tesáky. "Nenávidím tě!" zavrčím, když se k němu nemůžu dostat blíž, abych ho pořádně pokousala.

"Ne, ty mě..." hlasitě zasténá a tvrdě přirazí. "...miluješ!"

"Slez ze mě, ty primitive!" zaštěkám na něho, ale on mě nevnímá. Obmotá si moje vlasy kolem ruky a zatahá za ně tak moc, až se musím podvolit a zaklonit hlavu ke straně. V další vteřině nevěřícně vykulím oči, když pocítím, jak se mi jeho tesáky zakousli do ramene. Ztuhnu a ani nedutám. Sakra, nesmím se pohnout špatným směrem, jinak bych se mu vyškubla a ztratila tak pořádný kus masa ze svého ramene. Ten hajzl! Jak si mohl jen dovolit si mě označkovat na tak veřejném místě? Zabiju ho!

Ještě pár tvrdých přírazů, uvolnění zajatého masa a hlasitý projev nadřazenosti. Pak konečně opustil i mé zubožené tělo. Koutkem oka zaznamenám, jak spokojeně dopadne vedle mě na hnusnou smradlavou podlahu, ve tváři spokojený výraz, který mě dráždí tak, že se to ani slovy nedá popsat.

"Blahopřeju!" ozve se spokojený otcův hlas.

"Gratuluju pane!" přidá se ten hromotluk, který mě chtěl ještě před maličkatou chvíli sám zabít za to, že jsem si dovolila poranit jeho pána.

"Vau, to byl, ale dokonalý obřad páření! Nemyslíš drahý?" zaslechnu ženský chraplavý hlásek. "Tolik mi to připomínalo naše vlastní spáření! Ach, kde jen ty krásné zlaté časy jsou?"

"Ach, miláčku nebylo to tak úplně stejné! Tys mi určitě tolik nenadávala a určitě si dobře pamatuju, že sis to také pořádně užívala."

"Ano, máš pravdu drahý! Pořádně jsem si to užila."

"O čem to kurva mluví?" otážu se nechápavě Angela, který se na mě zvědavě dívá a přitom se pořád tak debilně gebí, že bych mu nejraději jednu vrazila.

"Právě si se stala mou družkou!"

"Nejsem tvoje družka!" zavrčím hněvivě.

"Ale ano jsi!" jeho pohled posmutní, ale pak se opět vrátí ten spokojený třpyt. "Naše namlouvání bylo veřejné, takže se z toho nemůžeš vykroutit, lásko! Teď už jsme pár a ty s tím nic nenaděláš."

"Hajzle!"

"Taky tě miluju!"

"Nechtěli byste se už konečně obléci, abychom mohli oslavit uzavření vašeho sňatku?" ozve se nad námi otcův hlas.

Jsem ze všeho tak vykolejená, že ani nevnímám, co se kolem mě děje. Poslušně na sebe navleču nabídnuté oblečení. Poslušně usednu ke stolu vedle Angela, který za nás přijímá gratulace. Poslušně ujídám jídlo, které přede mě někdo postavil. Poslušně upíjím nechutné šampaňské, které mi kdosi strčil do ruky. Poslušně se rozloučím a pak se poslušně nechám posadit do draze vypadajícího auta. Zírám stále před sebe na potemnělou cestu, po které jsme jeli, bůh ví kam.

Vzpamatuju se až v ložnici, ve které jsem strávila svou první noc s Angelusem. Zakroutím zděšeně hlavou a zadívám se na muže, který ze sebe vysvléká oblečení, jako kdybych tu vůbec nebyla.

"Nejdřív ze sebe musíme smýt ten smrad a pak se..."

"Co tu do prdele dělám, Angelusi?" zarazím příval jeho slov.

"Nechápu, co tím myslíš, miláčku!" hodí po mě přes rameno nechápavý pohled. "Asi si stále mimo z toho, co se dnešní večer událo."

"Kurva Angelusi!" zařvu z plných plic. "Řekni mi konečně, co do prdele dělám ve tvém zasraném domě! Měla bych jet domů a..."

"Ale miláčku, ty jsi doma!" utne má slova Angelus a otočí se ke mně konečně čelem. "Tam kam patříš!"

"Ne!" zakroutím zamítavě hlavou. "Chci domů!"

"Ach, lásko moje!" znaveně vydechne zadržovaný dech. "Ty jsi stále zmatená, takže ti ještě nedochází to, že vlastně doma jsi."

"Nejsem!"

"Tak a teď toho mám vážně dost!" zařve pro změnu Angelus. "Sakra Cleo, ty jsi moje družka a proto je teď tvůj domov tady. Po mém boku!"

"Do prdele!" zanaříkám a dopadnu zadkem do nejbližšího křesla. "Ono se to vážně stalo! Ono se to vážně stalo!"

"Ano, Cleo! Ty a já jsme pár!"

Poklekne přede mnou a vezme moje studené ruce do dlaní. Pozvedne pohled do mých očí a trošičku se usměje.

"Miluju tě, Cleo!" zašeptá, nadzvedne se a lehce mě políbí na rty. "Strašně moc tě miluju!"

Co kurva budu dělat? Nechci svůj zbytek života strávit po boku tohohle primitiva. Nechci se do něho znovu zamilovat! Nemůžu se do něho zamilovat, protože by mi určitě znovu ublížil.

"Miláčku?" nakloní hlavu ke straně a přemýšlivě přivře oči. "Jsi v pořádku?"

"Jestli mě ještě jednou shodíš z postele..." zavrčím. "... anebo mi řekneš, že mám vypadnout, tak tě určitě zabiju!"

"Ach, miláčku ty jsi, ale trdlo!" znovu se ke mně přitulí a zašeptá mi do ucha. "Myslel jsem si, že jsi někdo jiný!"

V mých očích určitě musela zaplát zloba celého světa. Ten kretén! Ten debil! Ten parchant! Já ho vážně určitě jednoho krásného dne zabiju!

The End!