Dost nebezpečné události jednoho večera
První část
Dost nebezpečné události jednoho večera
Spokojeně poklepávám nohou do rytmické country písničky, ozývající se z velkých repro beden, které jsou umístěné v každém koutě nemalé hospůdky, v níž se právě teď zrovinka nacházím. Přitom usrkávám lahodné studené pivko. Vlastně já ani country muziku nemám ráda, ale protože jsem tak strašně šťastná, tak mi ani moc nevadí.
"Ahoj čmoude!"
Zakřičí do mého ucha veliký chlápek, který se zezadu ke mně nenápadně přikradl a tak vylekal, že jsem až nadskočila na stoličce, na níž jsem měla usídlený svůj kostnatý zadek.
"Do psí prdele, Franku..." zlobně se k muži otočím čelem. "... to mě musíš pořád tak lekat? Už nejsem malé dítě, aby sis ze mě takhle debilně utahoval!"
"Sakra, čmoude..." pozvedne šokovaně jedno nazrzlé husté obočí. "... kde ses naučila takhle klít? Z toho tvůj taťka nebude moc nadšený!"
Ach, jo! Bože za, co mě trestáš? Pozvednu pohled k potemnělému stropu. Nejsem tu ani pět minut a už je ze mě zase ta malá nemotorná holka, ze které si každý musí utahovat. Pryč jsou roky, které jsem strávila mimo smečku. Pryč je klid, který jsem za tu dobu nastřádala.
"Promiň!"
Ozve se z mých rtů opět ta stará zakřiknutá holčička, kterou jsem bývala, než jsem opustila ochrannou náruč své smečky. Pokorně skloním hlavu, abych tak dala najevo, jak se stydím za projev mé prostořekosti a nevychovanosti.
"Kde se to v tobě vzalo?" zavrčí nevšímajíc si mého projevu pokornosti. "Tohle nejsi ty! Nesmíš se přetvařovat, čmoude! Žádný vlk by neklesl tak hluboko, aby zakrýval svou pravou podstatu. Ani v tom případě, když není plnohodnotným vlkem, jako v tvém případě. Nikdy by ..."
Už nevnímám příval jeho slov, která se mě pokoušela poučit o tom, jak by se správný vlk měl chovat. Jen čučím na ty jeho masitá ústa, hýbající se neúnavně dál, jako kdyby se neměla nikdy zastavit. Sem tam pokývám hlavou, jakože rozumím tomu, co se mi tu snaží natlouct do hlavy. Nedokážu zastavit jeho přednášku a říci mu od plic, že to vlastně bylo mé pravé já, které jsem v sobě objevila, když jsem se protloukala životem sama.
Mé pravé já, které mi bylo tak sympatické a zatraceně blízké. Mé já, které milovalo divokou životní jízdu, tvrdý alkohol a ... lehounce pozvednu koutky úst... a sex. Bože, jak já milovala sex! To, ale tomuhle hromotlukovi nikdy nemůžu říct. Kdyby se o tom náhodou doslechl můj fotr, tak to by se pak rozpoutalo peklo na zemi. A to se ještě držím při zemi! Znovu znaveně vydechnu a pokývám hlavou.
"... tvé pravé já. To..." bouchne se do hrudi. "... vnitřní já, které tě dělá celistvou..."
Opět přestanu poslouchat význam slov a zadívám se do jeho kalných šedivých očí. Měla jsem Franka ráda, ale někdy mi dokázal pořádně lézt na nervy. Jako tomu bylo právě v tuto chvíli. Bože, zachraňte mě už někdo! Zavřískám v duchu a nenápadně se koutkem oka porozhlédnu po zakouřené místnosti, jestli náhodou nezahlédnu nějakou dobrou duši, která by mě mohla před tímhle týráním zachránit. Ztuhnu, když zaznamenám známou a milovanou tvář.
"Čmoude, posloucháš mě vůbec?" zavrčí do mého obličeje nasraný hlas. Nejraději bych zafrkala, když můj citlivý nos zachytí odporný smrad česneku a domácí pálenky. Do prdele, co ten Frank zase žral?
"Jo, jo! Poslouchám!" zakuňkám a odvrátím tvář, abych nemusela čichat ten hnus vycházející mu z huby.
"Ne, neposloucháš..." zavrčí a zhluboka nasaje vzduch, aby nabral dech pro další dávku pouček, které už znám nazpaměť. "Právě jsem ti přece říkal, že..."
"No, ne! Ať se propadnu, jestli tohle není naše malá Elizabeth Margaret!" přeruší ho uprostřed věty známý chraplavý hlas. Úlevně vydechnu a s usměvavou tváří se otočím na nově příchozí osůbku, která mě zachránila právě v tu nejvhodnější chvíli. No, jo Zachary, zkráceně Zach, mě vždycky dokázal vytáhnout z pořádného průseru. Právě proto jsem se do něho tak moc zamilovala. Ne, to není tak úplně pravda! Musím sama sobě přiznat, když se zamilovaně zadívám do jeho pohledné tváře.
Milovala jsem na něm úplně všechno! Jeho hlas šeptající, že bude všechno opět dobré, když jsem se bála jít domů. Jeho zelenkavé oči, v nichž se odrážela něha, šibalství a radost, pokaždé když se na mě podíval. Jeho krásná velká ústa, která se dokázala pořád usmívat a tolik hřát, když je sem tam položil na moje čelo anebo tvář. Jeho velké ruce, které mě hladili po hlavě, když jsem byla smutná. Jeho dlouhé prsty, kterými mi čechral mé neposedné vlasy barvy vybledlého ječmene. Jeho mohutné tělo, které tak příjemně vonělo, když se mě snažil ukolébat ke spánku. Milovala jsem na něm úplně všechno. I tu nepěknou jizvu, co se mu táhla přes celé levé oko.
"Málem bych tě nepoznal, Elizabeth Margaret!" vrátí mě do přítomnosti jeho chraplák. "Vyrostla z tebe pěkná holka." Zmámeně zírám, jak ke mně natahuje ruku, aby počechral moje vlasy. Ještě kousek a opět pocítím... Zamračím se, když se jeho prsty zastaví necelý centimetr od mých vlasů. "Tohle bych už asi neměl dělat, když jsi dospělá." Odtáhne se a usměje neznámým úsměvem, který jsem u něho před tím nikdy neviděla. Kde je ta jiskra, která jeho úsměv vždy doprovázela? Kam se vytratil ten lesk v jeho očí, vždy když se na mě podíval?
"Doufám, že ses vrátila domů natrvalo?" hraně zavrčí a přátelsky do mě drcne. "Tvůj táta už má šedivé vlasy z toho, jak se o tebe bojí! A bude docela prima tě tu zase vídat. Chyběla mi ta tvoje..."
Opět vypnu funkčnost svého sluchu a nechápavě zírám na toho muže, kterého jsem milovala. Co to do psí prdele má znamenat? Domů jsem přijela právě kvůli tomu, abych se s ním opět setkala. Abych mu ukázala, že už nejsem malá holka, ale žena, která je zralá k tomu, aby se mu odevzdala. Že už se ze mě stala samice, která je hodna toho, aby mu byla nabídnuta. Několikrát zatřepu hlavou, abych se zbavila tohoto hnusného snu, který mi drásal vnitřek.
"Elizabeth Margaret, posloucháš mě vůbec?" zatřepe semnou, jako s hadrovou panenkou. Několikrát zamrkám a zadívám se do jeho polekané tváře.
"JO!" vyplivnu jedno slovo a opět několikrát zamrkám.
"Zase si bloudila po svém vlastním světě, co?" chápavě pokývá hlavou a potěšeně se usměje. "Tohle mi taky scházelo!" málem by mě už samou radostí přitiskl k sobě, ale zastavily ho drobné ženské prstíčky, které se mu zabořily do pevného svalstva na ruce.
"Zachu?!" ozve se skřípavý ženský alt, který mě dohání k nepříčetnosti. "Kdo je to?" hučivě zavrčí, jako kdyby žárlila... Ztuhnu a hlasitě polknu. Kdo je sakra ta ženská, která na mě zírá, jako na nějakou pouliční běhnu?
"Ach, Deboro!" na jeho tváři se objeví přenádherný úsměv, když se otáčí k maličkaté blondýnce, která mi začíná pít krev. "Nebudeš tomu věřit, ale naše maličkatá Elizabeth Margaret se vrátila domů!"
"Cože?" zapiští a opět se na mě zvědavě zakouká. Už necítím z jejího pohledu zášť a žárlivost. Jako, kdyby se uklidnila potom, co jí Zach prozradil moje jméno. "Tak tohle je dcera našeho prima? Neutekla náhodou z domu, když jí bylo osmnáct?" pohrdavě se ušklíbne a pak dodá. "Taková nezodpovědnost!" z každého dalšího slova cítím, jak odkapává jed. "Každá poslušná dcera by měla zůstat doma a poslouchat svého otce, který jí později vybere životního partnera a ..."
"Tobě ho taky otec vybral?" skočím jí do její zdlouhavé řeči, která nikam nevede. Moc dobře totiž vím, že mi tady odříkává poučky z příručky, kterou vlastní každá samice už od svého narození.
"Ne!" spokojeně se začepýří a laškovně hodí očkem po Zachovi, který viditelně zčervená. "Já jsem si ho našla sama!"
"Taková nezodpovědnost!" vrátím jí její vlastní slova, která mi stále znějí v hlavě a která mě vytáčí k nepříčetnosti.
"Co..." Zach šokovaně zalapá po dechu a zděšeně vyvalí oči, které se mi zaboří do tváře. Několikrát zamrká, jako kdyby mě viděl poprvé v životě.
"Čmoudě!" zavrčí varovně Frank, který nás celou dobu tiše poslouchal.
"Phe!" ozve se do toho všeho pisklavý ječák. "Já si mohla vybrat, protože jsem plnohodnotná samice!" nakrčí nosánek a zhnuseně si mě prohlédne od hlavy až k patě. "Na rozdíl od někoho!"
"Jak to myslíš?" zavrčím varovně a nahrbím záda, jako kdybych se chystala k útoku, který vím, že určitě nepřijde. Chtěla jsem jí tím jen varovat, aby nepřekračovala hranici, která je stanovena v zákonech smečky. Pokud tuto hranici někdo překročí a je jedno jestli to je samec nebo samice, tak pak ať se nediví, že toho druhého vyburcuje k útoku.
"No..." spokojeně poupraví dokonale zastřižené vlásky. "... jakožto plnohodnotná samice, jsem si mohla vybrat, s kým se spářím." Zadívá se zálibně na svoje upravené gelové nehty. "Ale to bys měla vědět, pokud jsi četla příručku až do konce!"
"Já jí četla dokonce!" procedím přes zaťaté zuby.
"Tak to bys měla vědět, že ty..." opět si mě pohrdavě prohlédne od hlavy až k patě. "... jakožto obyčejný člověk musíš poslouchat příkazy svého otce. Ale já..." líbezně se usměje na Franka, který jí úsměv opětuje. "...jsem..." obrátí se k Zachovy a zamrká, což u něho vyvolá slastné zavzdychání. Jak nechutné! "... plnohodnotná samice, která měla velké štěstí, když narazila na tohoto dokonalého samečka." Přitiskne k jeho paži svá drobná ňadra a spokojeně zavrní.
"Počkat!" zděšeně vyvalím oči. "Ty a Zach?"
"Ano!" zavrní spokojeně. "Já a Zach! Přece nás před sebou vidíš! Snad si nemyslíš, že bych objímala cizího samce? Tenhle..." konečky prstů přejede přes širokou hruď. "... sameček je celičký můj, takže..." obrátí ke mně své varovně přivřené oči. "... na něho přestaň zírat tak zamilovaně!" škytavě se zasměje, když uvidí zrádnou červeň, která mi pokryla obličej.
"Ne, Deboro..." zasměje se Zach. "... Elizabeth Margaret není do mě zamilovaná!" zakroutí hlavou. "Vždycky jsem se k ní choval, jako ke své maličkaté sestřičce, takže není možné, aby..."
"Takže sestřička!" skočí mu do řeči, zadívá se mi upřeně do očí a pomstychtivě se ušklíbne. "Jenom mladší otravná sestřička! Slyšelas?"
"Jo!" zavrčím.
"Takže víš, kde je tvoje místo?"
"Jo!"
"Cítíš se pokořeně, Elizabeth Margaret?"
Varovně zavrčím, když čeká na mou odpověď, která nepřichází. Není totiž možné, abych jí prozradila to, jaká potupa a smutek zrovna obsadily mé srdce. Ne, to bych se raději propadal do samotného pekla.
"Tak co, Elizabeth Margaret..." opět se natiskne na Zacha, což u mě vyvolá tiché vrčení. "...Jaké to je být odvrhnutá..."
"Zmlkni!" zašeptám a vycením zuby.
"...svým vyvoleným?"
Prostě to ta svině nemohla nechat být a dál se v tom rýpe. Ještě chvíli a určitě se už neudržím. Zatínám pěsti a drtím zuby, abych zadržela mé tesáky zasunuté v dásních, tam kam patří.
"O co tu kráčí, čmoude?" pronese nechápavě Frank do tísnivého ticha. "Ty jsi snad zakoukaná do Zacha?"
"Tak..." zamračím se na něho. "...na tohle ti odpovídat nebudu!"
"Chi chi chi!" hlasitě se zahihňá ta potvora, která prostě nemůže dát pokoj. "Tos pochopil až teď, Franku? Vždyť to jde poznat na první pohled!"
"Cože?" zděšeně vyhrkne Zach a zadívá se do mé nachové tváře opět tím způsobem, jako kdyby mě viděl poprvé v životě. "Elizabeth Margaret jsi do mě zamilovaná?" vypustí z huby tu zasranou otázku, která otáčí dýkou v mém rozervaném srdci.
"Ne" pohotově zalžu.
"Ach, můj bože!" zašeptá Zach. "Ty si do mě zamilovaná!"
Sakra, Zach je jinak dost nechápavý tvor, tak proč zrovna teď musel procitnout a poznat pravdu? Nemůžu se mu podívat do očí a trvat na své lži, která je evidentně opravdu chatrná.
"Kdo je do koho zamilovaný?"
Ozve se za Zachovými zády otcův dunivý hlas. Tak ten mi tu ještě scházel! Zaskuhrám v duchu a shrbím se na židli tak, aby mě bylo, co nejmíň vidět. Proč jen jsem se vracela zpátky? Proč jsem jen nepřijala nabídku Samuela, že bych mohla být členem jeho smečky? Proč jsem byla tak blbá? Kdybych jen tu nabídku přijala, tak bych teď v tuhle chvíli seděla u velkého kuchyňského stolu a jedla s ostatními dobré domácí jídlo. Povídala bych si s nimi. Smála se a byla šťastná. Proč? Proč? Sakra, proč?
"Pane!" pokloní se Zach a udělá pár kroků do strany, aby přestal mému otci bránit ve výhledu. "Vaše dcera se vrátila!"
"Elizabeth?" zavrčí a drcne do Zacha, aby mě odkryl svému zraku ještě více. "Tak jsi tedy přijela!" pronese bez známky jakéhokoliv citu. Díky tomuto projevu náklonosti, anebo spíše jeho nedostatku, jsem si uvědomila, že jsem vážně konečně doma.
"Přikázal jsi mi to!" pronesu ve stejném duchu. "Nemohla jsem neuposlechnout svého otce a prima."
"Tak to je opravdu zvláštní, protože předtím si nikdy mého příkazu neuposlechla. Co změnilo tvé rozhodnutí?"
"Láska!" špitne pobaveně Debora.
"Jaká láska?"
No, jo! Byla by blbost, kdybych doufala v to, že její tichou poznámku nezachytí. Byl to přece vůdce smečky, který má velice citlivý sluch a čich. Sakra, jestli se v tom začne nimrat, tak už vážně vybuchnu. A nemám k tomu opravdu daleko, když zachytím její spokojený škleb. Ta svině!
"Ona je zamilovaná..."
"Chci opustit smečku!"
Vyhrknu ve stejnou chvíli, kdy se nadechuje, aby mému otci prozradila mé malé tajemství. Tak tahle atomovka zabrala i na tuhle dotěrnou kurvu. Šokovaně vytřeštěné oči a otevřená ústa, která lepají po dechu.
"To nemůžeš!" zapiští Zach. "Teď, když ses konečně vrátila. Přece nemůžeš opustit svou smečku a otce jen proto, že nechci opětovat tvoje city!"
"Čmoude, Zach má pravdu! Nemůžeš porušit zákony, kvůli takové pitomosti, jako je neopětovaná láska. Vzpamatuj se holka!"
Nevnímám jejich slova, stále jen zírám do zkoprnělé tváře svého otce, který se mračí. Usmál se vůbec někdy tenhle týpek? Nemůžu si vzpomenout ani na jednu jedinou příležitost, kdy by byl šťastný.
"Ona není jen směšná, ale i blbá!" poznamená pohrdavě Debora. "Už začínám chápat, proč byla schopná udělat takovou pitomost, jakou je zdrhnout se smečky. Stále mi to vrtalo hlavou, ale teď už to vážně chápu. Ta holka by se měla léčit, pokud si myslí, že má právo opustit smečku."
Nereaguju na její provokativní slova a dál čekám na jakoukoliv reakci od svého otce. Ten ještě několik minut nehnutě stojí, pak se nadechne a já se přikrčím. Teď! Holka buď silná! Nabádám sama sebe, když vydechne a uvolní se. Cože? Přemýšlivě nakrčím obočí, když se stále nemá k tomu, aby mě tu přede všemi veřejně ponížil. Kde je ten výbuch hněvu, který jsem očekávala?
"Věci máš stále v autě?" pronese do ticha vyrovnaným hlasem. "Až tu dořeším své záležitosti, tak pojedeme domů. Tvůj pokoj je stále ve stejném stavu, v jakém jsi ho opustila."
"Tati slyšel jsi vůbec, co jsem právě řekla?"
"Potom si spolu také promluvíme o tvém trestu." Nevnímá mou otázku, kterou jsem vyslovila dost hlasitě, až se po nás otočilo několik párů zvědavých očí. "A nemysli si, že k tobě budu mírný, i když si moje vlastní krev. Opustit smečku bez dovolení je proti všem zákonům, které již před staletími stanovil můj předek."
Po posledním slovu se otočí a bez rozloučení se chystá odejít. Nemůže mě stále tak ignorovat! Proč stále neposlouchá, co mu říkám? Už nejsem ta malá bezbranná holčička, která se třásla před jeho vztekem.
"Tati já..." vyskočím ze židle, udělám několik zrychlených kroků a natáhnu ruku, abych ho zastavila. "...chci..."
"Nedělej to holka!" zastaví mě v pohybu Frank, který si mě silou přitáhne k tělu. "Buď ráda, že tvůj otec ignoroval tu blbost, co jsi vypustila před chvíli z pusy. Kdybys byla moje dcera tak bych tě zmlátil do fialova, za ta urážlivá slova!"
"Pusť mě! Musím si promluvit s mým otcem!" procedím skrz zuby a snažím se trhnutím vysvobodit z drtivého stisku prstů.
"Elizabeth Margaret..." zavrčí mi do ucha Zachův rozčílený hlas. "...přestaň blbnout a sedni si na zadek!" chytne mě za druhou ruku a nasměruje k opuštěné židli, kterou jsem před chvilkou opustila.
"Nechte mě, zatraceně!" křičím na ně a zmítám tělem sem a tam. Jsou dost hrubý, ale to mě tu chvíli nezajímá, protože mám stále zabořené oči do zad svého odcházejícího otce. "Tati! Tati, poslouchej mě, sakra!" štítivě se podívám na ruce, které mi brání v pohybu a zavrčím. "Pusťte mě!"
"Sakra, čmoude přestaň blbnout!"
"Takovou tě neznám, Elizabeth Margaret!"
"Tak tohle je něco!" poznamená spokojeně Debora. "Neočekávala jsem, že se ještě dneska tak krásně pobavím."
Ta její posměšná slova byla poslední kapkou, která přetekla přes okraj poháru mé trpělivosti. Uvolním zaťaté svaly, což mé věznitele ukolébá k domnění, že jsem se vzdala. V tu chvíli, kdy povolí svůj stisk, skloním hlavu a vycením zuby. Nechám vyjet své tesáky, které jsou první známkou mé budoucí přeměny. Má kůže začne mírně vibrovat, což neunikne pozornosti ani mým věznitelům. Urychleně mě pustí, uskočí a překvapeně zalapají po dechu.
"Co?" zapiští překvapeně Debora, když se mé oblečení v jediném okamžiku rozpáře na malinkaté kousíčky, dopadající k mým pozměněným nohám. "Co se to do prdele dě...?"
Další slova neslyším, jelikož dopadnu na všechny čtyři a zavrtím se, abych se zbavila posledních zbytků slizké tekutiny pokrývající můj bílý kožich. Spokojeně vycením zuby, když k mým citlivým uším dolehne její znechucený výkřik, zapříčiněný tím, jak kapky slizu dopadly na její růžové šatičky, obličej a upravené vlásky. Hlasitě bych se rozesmála, kdybych mohla.
"Kurva, čmoudě ty jsi vlk!"
Poznamená šokovaně Frank, kterého jen tak lehce něco nepřekvapí. Mohla jsem si tak připsat pár bodíků k dobru, jelikož mě se právě povedlo nemožné. Další plusové body bych mohla získat i za pískání a huhlavé projevy uznání, které se ozývají z každého koutku této smradlavé putyky. Ale v tu chvíli mě to vůbec nezajímá. Na, co by mi to bylo dobré, když to jediné, co jsem chtěla, bylo uznání od otce, který se na mě zatím ani nepodíval.
Ztuhle stojí a dívá se někam do tmavých koutů. Tak se už sakra otoč a podívej se na mě! Vrčím na něho prosebně v duchu. Jen trochu tvé pozornosti a bylo by všechno zase v pořádku. Pryč by byla léta, která jsem byla mimo smečku. Odpustila bych ti i ty roky, co jsi mě přehlížel a mou výchovu nechával na ostatních. Dokonce bych i zůstala ve smečce a na odchod už nikdy ani nepomyslela. Jen se prosím otoč a přijmi mě takovou, jaká jsem! Nic, stále stojí na stejném místě bez pohnutí, jako kdyby se z něho stala socha.
Nelíbí se mi to! Přikrčím se, sklopím uši k hlavě a vycením výhružně tesáky. Ty mě sakra nebudeš ignorovat! S tím se k němu začnu s výrazným vrčením přibližovat. Chystám se učinit totální hovadinu, o které ví i všichni v této místnosti, protože na mě pokřikují, abych to nedělala. Slyším je, ale neuposlechnu. Dále se plížím ke své kořisti, která se ke mně konečně začíná pomaličku otáčet. Zírám do jeho tváře, která nese výrazné stopy překvapení a pak následné fascinace, když se zadívá na mou bělostnou srst. Zkamením a poprvé si uvědomím, že jsem se už asi vážně musela zbláznit, když utočím na svého vlastního otce a ještě k tomu vůdce mé smečky. Jsem ponořená do svých zmatených myšlenek, když otec vykřikne a vyděšeně ke mně napřáhne ruku.
"Ne!" učiní ke mně krok. "Nedělej to! Je to moje dcera!"
To už, ale do mě něco těžkého narazí a srazí k zemi. Bolestně zakňučím, když pocítím příšernou bolest v boku, kam útočník zabořil svůj čumák. Nepanikařím, jsem sice zmatená, ale v bojích už mám léta praxe. Jen předám uzdu jednání své přirozenosti. Hbitě se mu vysmeknu, postavím se na všechny čtyři, odběhnu a otočím se k protivníkovi čelem.
"Jak..." zalapá překvapeně po dechu otec, když si všimne, že už neležím na zemi, ale stojím u jeho boku a jsem připravená se bránit. "Elizabeth!" zašeptá a opět ke mně natáhne ruku, aby pohladil mou lesklou srst. Nevšímám si ho. Má pozornost je zaměřena na velkého černého vlka a jeho hrůzostrašně vypadající ostré tesáky.
"Prosím, dost!" zakřičí Zach, který už mi chtěl, jako vždy vyrazit na pomoc, kdyby tedy nebylo ruky, která ho opět zadržela.
"Počkej! Nesmíš se plést do cizího boje!" hodí po mě škodolibým úsměvem, když dořekne. "Je to zákon!"
I táta po jejích slovech opět zkoprní, když si uvědomí, že porušit zákony nesmí ani on. Nemůže mi pomoct a ani zarazit začínající boj. Musí dát věcem volný průběh. Smutným pohledem pohlédne do mých vyděšených očích a rty potichu pronese jediné slůvko. "Nemůžu!" Opět dal přednost své smečce před svou jedinou dcerou. Kdyby mě měl opravdu rád, tak mi pomůže i za cenu toho, že budeme vyloučeni a zaznamenáni v seznamu klanů, jako vlci samotáři.
Proč jsem od něho očekávala něco tak absurdního, jako že by mě měl například rád? Proč už si konečně neuvědomím, že on se nikdy nebude chovat, jako můj otec? Proč kurva v sobě stále udržuju plamen naděje, která mi je stejně k ničemu? Zakňučím sama nad sebou a odvrátím se od něho. Nadechnu se a podívám se na černého vlka.
Dodám si odvahu a učiním k němu první opatrný krok. Výrazně zavrčí, až se mi chlupy zježí. Sakra, bojím se ho! Proti tak velkému zvířeti jsem ještě nebojovala... Nevzdám se! I já mám svou hrdost! To raději chcípnu, než abych se doprošovala. Pozvednu vyzývavě čumák a učiním další krok.
Začneme kolem sebe kroužit. Naše oči jsou zaseklé do sebe. Vážně jsem blázen! Měla bych sklopit pohled k zemi a uznat svou porážku. V tu chvíli, kdy to chci učinit, zaútočí. Jen tak tak uhnu před jeho výpadem. Oženu se po něm zuby a odkulím se. Na jazyku pocítím krůpěj jeho krve. Sakra! Zranila jsem ho! Teď už nemůžu uznat porážku bez zranění. Prolila se první krev a to se nedá potrestat jen pokáráním. Ne, za krev zaplatíš zase jenom krví.
"Zranila ho!" ozve se cizí hlas, který nepoznávám.
"Do prdele, jak to dokázala?"
"Zabiju jí!" zavrčí výhružně mužský hlas, který se ozve blízko za mými zády. Ztuhnu, opatrně otočím hlavu a podívám se na velikánského muže, který se mračí, jako ďábel sám. Ne, ne a stokrát ne! Proč právě já?
"To je můj boj, Qwentine!"
Překvapeně se otočím zpět ke svému protivníkovi. On se přeměnil do lidské podoby, což je považováno za největší urážku, kterou mě mohl poctít. Do prdele, udělal to schválně, protože mě chtěl pokořit. Zavrčím a nebezpečně přimhouřím oči. Pak je, ale opět šokovaně otevřu, když mi konečně dojde, kdo to přede mnou vůbec stojí. Kurva! To se mi snad musí jen zdát!
"Je to jen škrábnutí!" opatrně otře krev z boku, aby se mohl podívat na drobný škrábanec způsobený mým tesákem. "Vidíš! Už mi neteče ani krev!"
Co tady sakra dělá vůdce New Yorské smečky? Zarazím se a pak zakroutím hlavou. Není možné, že by mě hledal právě tady. Ne, on sem musel přijet z jiného důvodu. A proč by mě taky měl vlastně hledat? Jsem jen jedna samice z mnoha, se kterou strávil jeden jediný večer a vůbec nezáleží na tom, že to bylo moje poprvé po proměně.
"Byla to jen náhoda! Nebral jsem boj dost vážně. Neuvědomil jsem si, že i takhle mladá samice můžeme mít nějaké zkušenosti se skutečným bojem. Myslím..." zadívá se na mě. "...že ani neměla v úmyslu mě poranit. Byl to jen instinkt, který jednal za ní, když nedávala pozor." Vytvoří na tváři okouzlující úsměv. "Při boji bys měla věnovat pozornost svému protivníkovi a ne přemýšlet o hloupostech!" mírné pokárání zní přátelsky, i když vím, že on to tak nemyslel. Moc dobře ho znám, abych se nechala oblbnout jeho sladkými řečmi.
Postavil se do celé své výšky. Jediným ladným pohybem odhodil na záda své dlouhé černé vlasy, čímž odhalil veškerému obecenstvu svou dokonalou nahou krásu. Další trik, jak mě vykolejit. Ušklíbnu se nad jeho konáním. Sakra, proč to vůbec dělá? On, který má pověst nejsilnějšího bojovníka se nemusí snižovat k těmto nechutným praktikám, které mají opravdu dost velkou odezvu. Hlavně u ženského osazenstva této zaplivané putyky. To zbožné lapání po dechu mi vážně leze krkem. Jo, je to opravdu ten nejhezčí mužský, co jsem kdy viděla, ale já už se jím nenechám tak lehce oblbnout, jako tomu bylo...
"To se ti snad nelíbím?" zavrní a natočí své tělo tak, abych měla jeho chloubu přímo před svým čumákem. "Protože ty se mi líbíš!" další zavrnění a učinění kroku směrem ke mně. "I když jsem tě viděl jen v této podobě, tak můžu říct, že nemůžu popadnout dech z toho, jak na mě působíš. Jsi nádherná! Tak bělostnou srst jsem viděl jen jednou jedinkrát..." ztuhnu, když si uvědomím, že mluví o mě. Zpozorním a napnu sluch. "A musím přiznat, že ta dívka byla opravdu krásná! Na krátký čas jsem si myslel, že bych jí mohl pojmout za svou družku, ale když teď vidím..."
Za mými zády se ozve odfrknutí a tiché zahučení slov. "Na krátký čas, jo? Komu se to snažíš namluvit? Jen, protože jí nemůžeš najít, tak se spokojíš i s touhle napodobeninou!"
"Pane..." má pozornost se vrátí k Angelovi. "... myslím, že už není o čem jednat. Rád pojmu vaši dceru..." hodí po mě úsměvem. "... za svou družku."
O co tu do psí prdele jde? Angela bych za svého druha nepřijmula, ani kdyby byl posledním samcem na Zemi. To raději skočím ze skály! Zavrčím, ale Angel už mi nevěnuje pozornost a spokojeně se vybavuje s otcem, který září spokojeností. To si ze mě dělají snad prdel! Nepřemýšlím, oklepu svou srst a postavím se na své lidské nohy. Má proměna je rychlá a bezbolestná tak, jak mě to Samuel naučil.
"Nechci!"
"Elizabeth Margaret!" zalapá otec po dechu. "Chovej se slušně! I když jsi plnohodnotná samice, tak nemůžeš odmítnout vůdce smečky, jakým je Angelus!"
Zmíněný Angelus... uchechtnu se, protože vím, jak to jméno nesnáší... mezitím ztuhle obrátil tvář směrem ke mně. Přivře nebezpečně oči, když mě pozná. Zírám na něho, abych mohla zachytit každou mimiku jeho sinalé tváře.
"Kurva, holka..." ozve se vyděšeně za mnou. "... zdrhej!"
Zmateně několikrát zamrkám, než mi dojde význam slov. Pak se obrátím na patě a zdrhám. Prokličkuju stále celá nahá mezi tlupou přiopilých chlápků, kteří se mě pokusí chytit, ale neuspějí. Málem sebou praštím o zem, když narazím do dubového stolu a zakymácím se. Ustojím to z posledních zbytků sil. Úlevně vydechnu a nasaju vzduch nosem. A kurva! Stojí za mnou! Nepanikař! Hlavně nepanikař, holka! Uklidňuju sama sebe.
"Cleo..." zavrčí mé přijaté jméno. "... lhala jsi mi!"
"Nelhala!" zašeptám.
"Ale, ano lhala!" nebezpečně se přiblíží. "Nejmenuješ se Cleo a nejsi dcerou Samuela Beketa!"
"Jsem!" odseknu naštvaně a otočím se k němu čelem. "Samuel je můj otec a já se jmenuju Cleo!"
"Nelži! Už mi do prdele nelži!" zavrčí přímo do mé tváře. "Víš vůbec, jak dlouho jsem tě kurva hledal?" další krok, kterým se přitiskne přímo na mé tělo. "Jak sis mohla kurva vůbec dovolit opustit mojí postel?"
"Elizabeth Margaret..." zavrčí výhružně otec, ke kterému otočím pouze svou hlavu, jelikož mé tělo je uvězněné tím namakaným borcem, převyšující mě o dvacet centimetrů. Ční nade mnou, jako nějaká zkurvená skála. "... je pravda, co právě řekl? Ty ses vyspala se samcem jiné smečky bez mého dovolení?"
"Teď do prdele mlč!" zavrčím a obrátím se zpět k rozzuřenému muži, který se na mě tlačí. "Nevím, proč bych měla zůstávat tam, kde se mi to nelíbilo! Nechci tě a nikdy chtít nebudu!"
"To jsi předtím..." pozvedne mé vlasy z krku, skloní se a zkušeně polaská citlivé místo za uchem. "...neříkala! Já si jen vzpomínám na tvou spokojenou tvář, když jsi pode mnou vzdychala."
"Ne..." zaskučím, když zaznamenám jeho probouzející se klín. "Přestaň!"
"Nechci!" vrátí mi má vlastní slova, která jsem vyslovila ani ne před minutou. "Jsi má!"
"Nejsem!" zavzdychám, když se mírně zhoupne v bocích a přirazí tou věcí do mého břicha. Snad se nechce semnou pářit přímo před očima mého otce?!
"Ty..." přestane si hrát s mým tělem, zakloní hlavu vzad a zplna hrdla se rozesměje. Po chvilce se na mě opět podívá, v očích slzy smíchu. "Ty vážně nechápeš, cos provedla tím, když jsi mi odevzdala dobrovolně své panenství, co?"
"Nebyla jsem panna!" zavrčím a zakroutím hlavou nad tak odpudivou představu, jakou je darování panenství právě tomuhle netvorovi. Kdybych totiž byla opravdu panna, tak bych teď byla totálně v prdeli. Patřila bych mu!
"Miláčku víš ty vůbec o tom, že se v našem světě lidské panenství nepovažuje za důležité? Že je pro nás nejdůležitější panenství po první přeměně?" nakloní se k mému uchu. "A právě tohle panenství jsi mi věnovala, lásko!"
"Ne!" zalapám po dechu. "To není pravda! To nemůže být pravda!" kroutím hlavou ze strany na stranu.
"Sakra, Elizabeth Margaret tys tomu machrovi podlehla hned po přeměně?" otáže se mě Frank, který na mě kulí oči. "Cos to provedla? Nemůžeš být přece tak blbá! To jsme tě snad nic nenaučili?"
"Nebyla jsem panna!" dál si stojím za svým, jako umanutý beran. "Nebyla!"
"Ach, Elizabeth Margaret..." zavzdychá unaveně můj otec. "... holčičko moje, pokud si s ním ulehla ihned po první přeměně a on ihned potom projevil zájem o to, abys byla jeho družkou, tak..." pokrčí rameny. "Jednoduše řečeno: Ty mu vážně patříš!" po pronesení posledního slova, se opět spokojeně usměje.
"Ale tys mě nechtěl!" zavrčím v obraně. "Takže teď na mě právo už nemáš!"
"Cože?" vypadá opravdu překvapeně. Možná bych měla říct spíše šokovaně. "Kdy jsem řekl, že tě nechci?"
Začervenám se při vzpomínce na tu noc. Po tom, co jsme se pomilovali, jsme si usnuli v náručí. Probudila jsem se, jako první. Asi celou hodinu jsem na něho zírala, jako nějaká zamilovaná puberťačka. Vážně jsem ho v tu dobu opravdu milovala. Na Zacha jsem zapomněla ihned po prvním pohledu na tohohle překrásného samce. Něco mě k němu příšerně přitahovalo. Nutilo mě to vyhledávat jeho společnost. Ach, byla jsem tou nejšťastnější holkou na světě, když projevil o mě zájem. A pak ta noc... To pomalé krásné milování... Ale stačilo jedno jediné slovo a můj sen se rozplynul. Zůstala jen krutá realita.